Jak žít naplno – 2 životní postoje, které vám s tím pomohou
Jak žít naplno? Pravděpodobně každý z nás si tuhle otázku někdy položil. Otázka je to vskutku na tělo. Když se ji ptáme, ve skrytu duše si připouštíme, že možná náš život neprožíváme úplně tak, jak bychom chtěli. A to bývá děsivé zjištění.
Tento článek si můžete poslechnout také v audio verzi na Spotify & Apple Podcasts.
V mé pracovně na stěně visí plakát s názvem „MY LIFE IN WEEKS“, do češtiny můžeme přeložit jako „Můj život v týdnech“. Tento plakát bez obalu nastiňuje něco, čeho se každý smrtelník ve skrytu duše obává – své konečnosti.
Lidský život je omezený. Má svůj počátek i svůj konec. Motivačním faktorem pro otázku: „Jak žít naplno?“ proto bývá právě realita dočasnosti.
Drahá kamarádka
Setřeseme-li ze sebe prvotní nával paniky a zapojíme-li logičtější část mozku, uvědomíme si jednu pozitivní věc – konečnost je vlastně naše kamarádka, je moudrá a rozvážná, ale příliš se s námi nepáře.
Konečnost dává našemu životu pěkný kopanec do zadku. Ten nás nutí pořádně se zamyslet nad nejdůležitějšími otázkami našeho života jako jsou: „Co tady vlastně děláme a proč děláme to, co děláme?“ Jinými slovy: „Jak můžeme žít naplno?“
Odpovědi na tyto otázky jsou značně subjektivní, pokud vás však zajímá k čemu jsem došel já, pokračujte ve čtení. Možná naleznete inspiraci i pro své hledaní a možná dokonce najdete i část vaší odpovědi.
Člověk může „žít naplno“ pouze, když mu to, co dělá přináší pocit smyslu
Když se zamýšlím nad „žitím naplno“, vždy nakonec skončím ve stejné uličce, kterou bych definoval nějak takto:
Člověk může „žít naplno“ pouze, když mu to, co dělá přináší pocit smyslu.
Pravděpodobně každý z vás už slyšel různá otřepaná klišé typu: „Za peníze si radost nekoupíš.“ Je to pravda. Je to ale pravda, kterou lidé většinou nepochopí, dokud peníze skutečně nemají. V tomto článku se nedozvíte, jak zbohatnout, být šťastní a „žít naplno“. Nevěřím, že více peněz vám zajistí lepší pocit „prožívání života“.
Moje úvahy se budou spíše ubírat cestou nehmatatelných věcí – principů a postojů, které vedou člověka od sobeckého pohledu směrem dovnitř k pohledu směrem ven.
Netvrdím, že jsem snědl všechnu pravdu světa a že na následujících řádcích nabízím vyčerpávající odpovědi na otázky ohledně smyslu života. To vůbec ne. Na druhou stranu z toho, co vidím u lidí kolem sebe a z toho, jak rozumím myšlenkám velikánů naší minulosti, vypadá to, že nejsem úplně vedle.
Žít naplno
Stejně jako většina věcí v životě i odpověď na otázku „Jak žít naplno?“ je víceúrovňová.
Jako křesťan stavím na vrchol této hierarchie život v důvěrném vztahu s Bohem a s tím související službu pro Něj. V tomto článku bych se však zaměřil na druhé patro této pomyslné pyramidy. Následující principy řadím mezi etalony zajišťující pocit, že žiju naplno a nejen přežívám:
- Miluj svého bližního jako sám sebe.
- Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje, kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.
Pojďme si ke každému principu říci několik vět.
Miluj svého bližního jako sám sebe.
Asi vám už došlo, že oba principy jsem převzal z jedné známe knihy osobního rozvoje – z Bible. Ač se to nemusí na první pohled zdát, biblický pohled na život je základ, na kterém je zbudována západní společnost i její hodnoty. Láska, sociální systémy nebo individuální hodnota člověka jsou jen špičky ledovce věcí, kterým křesťanství dalo vznik a význam.
Z vlastní zkušenosti také mohu říct, že naprostá většina knih osobního rozvoje odkazuje na všemožné biblické hodnoty. Proto vás asi nepřekvapí, že první princip, který mi pomáhá „žít naplno“ zní: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“
Hlavní tajemství tohoto poselství se skrývá v laskavém zacházení, jak se sebou, tak s ostatními.
Milovat sám sebe
Vše začíná u nás osobně. Abychom mohli milovat svého bližního, musíme se nejprve naučit milovat sami sebe. Smutným faktem je, že člověk se sám k sobě chová někdy jako sadista. Býváme na sebe hrubí a takovým způsobem, jakým bychom se nechovali ani k nejhoršímu nepříteli. Jen si vzpomeňte, jaké rozhovory se vám honí hlavou, když něco pokazíte. Prvním krokem je tedy nalézt lásku k sobě samému. Pozor, nemluvím zde o nějaké pýše a vlastní povýšenosti. Mluvím o poznání sebe sama, přijetí svých limitů, ale také vděčnosti za své silné stránky. Jakmile toto zvládneme, můžeme vstoupit na další úroveň – milovat bližního.
Milovat bližního
V lásce k bližnímu se skrývá tolik energie, že se občas zdá nevyčerpatelná. Pokud si naši touhu „žít naplno“ představíme jako motor, láska k bližnímu je pak jeho palivem. Ve svém životě jsem se často slepě hnal za svými úspěchy. Po čase jsem si uvědomil, že jejich dosažení mi nikdy nepřináší radost a pokoj, po kterém tak toužím a který očekávám. Úplně jiná písnička je to ale tehdy dosáhnu-li úspěchu společně s ostatními. Tehdy opravdu zažívám pocity, které bych snad mohl vystihnout jako, že „žiji naplno“. Je tu ale ještě další level. Ptáte se jaký? Sloužit ostatním a dopomáhat k úspěchům jim. Myslím, že toto je ten ultimátní cíl, ke kterému nás vede výzva: „Milovat svého bližního jako sám sebe.“
Jsme naprogramování k prožívání niterné radosti a zadostiučinění, když pomáháme ostatním, když přestaneme hledět směrem dovnitř a zahledíme se směrem ven. Jsou to pocity, které zažívá maminka, když její děťátko udělá první krůčky. Pocity, které zažívá vedoucí, když vidí, jak pod jeho vlivem jeho podřízení profesně i osobně rostou a objevují v sobě potenciál, o kterém se jim ani nesnilo. Jsou to pocity, které zažíváme, když pomůžeme stařence přes přechod. Zkrátka jsou to pocity života naplno.
Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje, kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.
Druhý princip „života naplno“, který bych zde rád zmínil je rovněž biblický. Je to přísloví které se nachází v knize Kazatel (která mimochodem řeší otázku smyslu života až na dřeň) a zní: „Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje, kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.“
Já si pod tímto principem představuji apel na akci. Jak říkal Tomáš Baťa: „Život je pohyb, nehybnost je smrt.“ Život je k žití pouze, když se žije. Život je energie. Proto „Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje, kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.“ Pojďme se podívat tomuto principu na zoubek.
„Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje,…“
Pokud čekáme celý život na „příhodný okamžik“ nikdy nic nezačneme a nikdy nic nevytvoříme. V tomto kontextu je dobré pochopit důležitou pravdu – nikdy nebudeme mít všechny zdroje a všechny odpovědi na všechny důležité otázky. To je na tom ale to krásné a vzrušující, nemyslíte? Pustit se do něčeho nového neprobádaného a zanechat tam svoji pozitivní stopu. Jasně, musíme překonat svůj strach a vyjít z komfortní zóny. To není úplně jednoduché. Na druhou stranu ale díky tomuto rozhodnutí kráčíme ba přímo běžíme „životu naplno“ přímo do náruče! Na cestě určitě uděláme spoustu chyb, ale jen díky nim můžeme růst do našeho plného potenciálu a rozvinout věci, pro které nám skutečně hoří srdce.
„…kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.“
Svět kolem nás nebude nikdy dokonalý. I v ten nejkrásnější moment života se kolem najdou vady na kráse. Přijde mi, že část tajemství „života naplno“ vězí právě ve schopnosti vychutnat si ty krásné okamžiky života a nerozhlížet se u toho po tom všem, co je v nepořádku. Nehledět na mraky a sklízet pro mě znamená radovat se z dosaženého úspěchu i přes to, že vidím, že je kolem mě dalších x nelehkých výzev. Znamená to pro mě zastavit se v přítomném okamžiku a hltat krásu kolem sebe, ať už je to krása přírody, knihy, kterou právě čtu nebo krása, kterou v sobě nosí člověk, se kterým si povídám. Přiznávám, že užívat si radost sklizně i přes zataženou oblohu je pro mě každodenní výzvou. Je to ale výzva, kterou stojí za to přijmout. Život je díky ní mnohem lépe k žití.
Cesta je cíl
To tedy bylo několik myšlenek, které mě napadly, když jsem uvažoval o tom, jak svůj život žít naplno. Doufám, že i vy jste v nich snad našli špetku inspirace. Pamatujte cesta je cíl, život na plno se nenajde na ulici jako ztracená stokoruna. Život naplno se hledá a objevuje. Je to dobrodružství na celý život. Dobrodružství, které stojí za to.
Na závěr bych se s vámi rád podělil o citát George Bernarda Shawa, který v jednom ze svých děl krásným způsobem vystihl podstatu „života naplno“, se kterou se plně ztotožňuji. Jen posuďte sami:
„Skutečná radost v životě je toto: Stát se nástrojem pro účel, který sami vnímáme jako důležitý. Stát se přírodní silou, a ne sobeckým hlupákem plným neduhů a hořkosti, který si stále stěžuje, že svět neusiluje o to, aby byl šťastný. Než zemřu, chtěl bych být nástrojem, který byl využit do poslední kapky, protože čím usilovněji pracuji, tím více žiji. Raduji se z žití samotného. Život pro mě není „svíčička“. Je to úžasná pochodeň, kterou momentálně mám, a chci, aby hořela tím nejjasnějším plamenem, než ji předám příštím generacím.“
Přeji vám mnoho moudrosti, abyste i vy našli způsob, jak svůj život žít naplno!