Ondřej Šams

Síla vůle – duch je ochotný, ale tělo slabé anebo tělo je ochotné, ale duch slabý?

Jedním ze zajímavých vedlejších efektů, který jsem objevil poté, co jsem skončil s veslováním bylo postupné oslabování síly vůle. Když jsem ještě vesloval, byla bolest a překonávání sebe sama každodenním chlebem. Nepřišlo mi to divné. Ruku v ruce s tím mi také nepřišlo divné, co všechno v životě zvládám vedle každodenních dvoufázových tréninků.

Dokázal jsem si vyhradit a kvalitně trávit čas s přítelkyní (nynější manželkou) a také se mi dařilo prokousávat časově náročnými úkoly, plnit zápočty a zkoušky, zkrátka nenechat se vyhodit z fakulty stavební ČVUT, kterou jsem studoval. K tomu jsem měl také stále pocit, že žiju.

Nechci, aby to vyznělo jako idylka. Bylo to těžké období plné vzestupů a pádů, ale i tak si kladu otázku, jak je možné, že jsem byl schopný zvládnout tolik věcí najednou?

Poslechněte si tento článek jako podcast na Spotify | Apple Podcasts | Google Podcasts

Omezování potenciálu

Musím se vám přiznat, že mě tehdy značně iritovalo, když jsem od svých vrstevníků slyšel, že už nemohou pokračovat ve sportu, protože jdou na vysokou školu (nebo i na gymnázium ?!) a tudíž nebudou mít čas. Anebo, že musí skončit, kvůli přípravě na maturitu, kterou dělají napřesrok (jako by se plánovali každodenně 12 hodin učit). Nemohu si pomoci, ale přijde mi to jako umělé omezování vlastního potenciálu. Proč? To vám hned řeknu…

Poznatek

Jeden z důležitých poznatků, který jsem si odnesl z „veslařské“ etapy mého života zní:

„Fyzická sebekázeň napomáhá sebekázni duchovní a naopak.“

Tělo a duše jsou propojené nádoby. Pakliže trénujeme tělo, trénujeme i duši. Pakliže trénujeme svou duši, trénujeme i tělo. Tady je dle mého názoru zakopaný pes. Myslím, že síla vůle vypůsobená neustálým posilováním těla a duše je jedním z důvodů, proč jsem byl schopný zvládat tolik věcí najednou a naopak, proč mí vrstevníci měli neustále pocit, že nemají sílu ani na zvládání školních povinností.

Tělo a duše jsou propojené nádoby. Posilněte jedno, posílíte druhé.

Duch je sice ochotný, ale tělo slabé

Výborně to také ilustruje Matoušovo evangelium (26:41), které vykresluje scénu Ježíše a jeho nejbližších učedníků v Getsemanské zahradě těsně před tím, než ho zajmou a ukřižují. Ježíš se modlí a prosí učedníky, aby s ním bděli a také se modlili. Co se ale stane? Vždy, když za nimi Ježíš po modlitbě přijde, nalezne je spící. U této příležitosti jim říká památnou větu:

„Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“

Duch je sice ochotný, ale tělo slabé. Není vám to povědomé? Tak já např. často přijdu domů z práce s odhodláním jít si zaběhat. Duch je odhodlaný. Otevřu dveře, vejdu do bytu, avšak po chvíli podlehnu pokušení sednout si na gauč. Od toho je už velmi blízko podlehnout dalšímu pokušení vytáhnout mobil. Po hodině čtení zpráv a scrollování sociálních sítí se cítím tak unavený a bez života, že na běh už nemám ani pomyšlení. Prohrál jsem. To, jak mizerně se cítím tělesně ovlivnilo to, co jsem do sebe pustil duchovně.

Také to však může být přesně opačně. Místo rozkydnutí se na gauč si nazuji běžecké boty a vyrazím ven. Po hodině příjemného běhu se cítím jako znovuzrozený, plný energie a natěšený na zbytek dne. Vyhrál jsem. To, jak dobře se cítím po duchovní stránce ovlivnilo to, co jsem vykonal fyzicky.

Asi vám neříkám nic nového. Považuji však za vhodné si tento zákon explicitně pojmenovat, abychom se v něm dokázali rozhodovat racionálně, a ne na základě pocitů. Fyzická sebekázeň napomáhá kázni duchovní a naopak.

Co tedy dělat?

Osobně mi přijde užitečné nejprve se otestovat několika otázkami:

  • Pěstuje ve mně daná činnost sebekázeň?
  • Dává mi daná činnost energii anebo mi ji bere?
  • Jsem opravdu tak zaneprázdněný, že musím danou činnost (která ve mně pěstuje sebekázeň) přestat dělat anebo jsem jen cukříček, který se rozpustí při každé kapce výzvy?

Díky těmto otázkám dokážete oddělit zrna od plev – činnosti, které silnou vůli budují od činností, které silnou vůli ničí.

A co potom? Trénink a zase trénink.

silná vůle

Duchovní ani fyzickou sílu a odolnost nezískáme za týden. Je to dlouhotrvající proces neustálého atakování svých limitů. Trénujte tedy svou duši i své tělo. Níže uvádím několik příkladů z mého života pro vaši inspiraci:

Trénink těla:

  • ranní studená sprcha
  • každodenní fyzická aktivita
  • nepřejídání se
  • pravidelný spánkový rytmus
  • půst (pro mě extrémní výzva)

Trénink ducha:

  • modlitba
  • meditace
  • soustředěná hluboká práce (např. psaní článků)
  • četba
  • nevytáhnout mobil, když nemám co dělat a nudím se, místo toho se koukat kolem sebe
  • vyhradit si odpočinkový den, ve kterém nic netvořím
  • číst zprávy a koukat na sociální sítě jen jednou denně
  • psaní deníku

Věřím, že díky tréninku se nám časem povede vybudovat silnější a mnohem odolnější já. Silnější vůle znamená menší náklonnost k destruktivními chování, které ničí nás, ale i naše blízké, a naopak vyšší náklonost k dělání dobrých, ale těžkých věcí.

P.S. Každý máme své limity, a proto bych byl nerad, kdyby tento článek vyzněl jako apel na trénink vůle do naprostého sebezničení. Musíme být moudří a musíme bedlivě sledovat, jak se aktuálně cítíme. Cítíte se před kolapsem? Odpočiňte si a něco ve svém životě změňte. Cítíte, že máte na víc? Zkuste si trochu přidat. Je to takto jednoduché. Méně snadné však už je naučit se skutečně vnímat potřeby svého tělo a duše. Ze zkušeností mi však přijde, že lidé mají obecně navíc, než si myslí.