Ondřej Šams

Nemám čas: proč čas tak rychle utíká (a jak ho zpomalit)

Také při vyplňování formulářů bojujete s tím, že už je rok 2022? Nevím, jak vy, ale já se často u kolonky „datum“ hluboce zamýšlím a snažím si uvědomit v jakém časoprostoru se zrovna pohybuji. Těžko se mi věří, že už je zase nový rok. Já se stále snažím zpracovat rok minulý a možná i ten předminulý. Přijde mi, že nemám čas na rozkoukání a zase je tu něco nového.

Čas moc rychle utíká?

Čas někdy utíká tak rychle, že se v něm přestáváme orientovat. Cože, on už je zase víkend? Vždyť včera bylo úterý… Možná přemýšlíte podobně jako já, v čem je ten důvod, proč čas tak zrychluje a co je možná ještě důležitější, je v naší moci ho zpomalit? Anebo musíme už navždy žít ve vzorci „nemám čas“?

Že nemám čas? Ale mám!

Zdá se, že hlavním viníkem pocitu, že nemám čas a že mi čas proplouvá mezi prsty jsou opakující se vzorce chování – rutiny. Rutina není nic jiného, než časté opakování stejné činnosti. Při opakování totiž posilujeme konkrétní nervové synapse a náš mozek tak postupně začíná fungovat na autopilota. Prostě nad činností přestáváme přemýšlet a řídíme se svalovou pamětí.

Přihlaste se k odběru novinek:

Pečlivě rozmyšlený obsah. Žádný spam.
Odběrem souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Prosím, nechápejte mě špatně. Rozhodně netvrdím, že rutiny jsou špatné (přeci jenom o návycích a rutinách jsem už sepsal několik článků). Rutiny jsou skvělým nástrojem, jak pomocí návyku (anebo řetězce návyků) určit pozitivní trend našeho života a těžit z toho, že při tom nemusíme nijak zvlášť zatěžovat naši hlavu (myslet).

Na druhou stranu je férové říci, že bez nových prožitků, výzev a zkušeností náš mozek tak trochu lenoší, protože příliš neposiluje nové nervové dráhy. Výsledek toho známe všichni: „fííí“, den je zase pryč a já mám pocit, že na nic nemám čas.

nemám čas

Jaký je tedy klíč k tomu, aby věci zpomalily? Pravidelné experimentování!


Poslechněte si článek jako podcast (Spotify | Apple Podcasts | Google Podcasts):


Experimentování klíčem, jak změnit „nemám čas“ na „mám čas“

Pozor, neznamená to, že vyhodíme všechny naše rutiny z okna a „začneme žít nový vzrušující život“. To bychom za chvíli byli tam, kde jsme začali. Namísto toho nás chci povzbudit v tom, abychom se na své současné rutiny podívali novýma očima. Zkusme v nich zaexperimentovat. V podstatě zkusme z „experimentování“ udělat svůj nový návyk a hledejme ve svých rutinách nové dimenze.

Experimentování. Aktivita, která se pod tímto slovem skrývá vám přijde možná stejně obtížná jako jeho výslovnost nahlas. Mám pro vás dobrou zprávu, není to tak dramatické, jak se může zdát. Experimentování může být i něco tak snadného jako vyzkoušet novou kavárnu s výběrovou kávou (pokud jste takoví kávomilci jako já), vyzkoušet audiobibli místo té papírové, proběhnout se odpoledne novou trasou anebo klidně i něco výstřednějšího jako zkusit ve sprše recitovat verše z Shakespeara. Vaší fantazii se meze nekladou. Zkrátka hlavní je hodit do vašeho dne nějakou takovou „bombu“, která váš mozek probere z hibernace.

Závěrem: Pořád říkáte nemám čas?

Myslím, že jste jistě pointu článku chytili. Ještě jednou ji však na závěr shrnu. Naší zbraní pro zpomalení času jsou nové prožitky, experimentování a objevování věcí, které by se nám mohli líbit. Prakticky to znamená položit si každé ráno následující otázku: „S čím mohu dnes zaexperimentovat?“

S čím dnes zkusíte zaexperimentovat vy?