Negativní myšlení – lákavé, ale životu nebezpečné
Dost přemýšlím nad tím, jaké informace do sebe vpouštím. Nechci, aby mě opanovalo negativní myšlení.
Jsem si dobře vědomý nenápadného, ale zato zásadního faktu, který se dá jednoduše shrnout takto:
Vše, co na sebe nechávám působit mě formuje. Pozitivně i negativně.
Poslechněte si článek jako podcast (Spotify | Apple Podcasts | Google Podcasts):
Negativní myšlení – zdroje
Lidé
Říká se, že člověk je průměrem lidí, kterými se obklopuje.
Něco na tom bude.
I proto se snažím obklopovat lidmi, ze kterých vyzařuje elán, naděje a nadšení do života.
Jedince, kteří mají negativní myšlení, kteří si neustále stěžují a hledají příčinu všech svých problémů všude jinde, jen ne u sebe (Tomáš Baťa jim říkal „vzdychači“) se snažím držet si od těla.
Jejich postoje se totiž přenášejí i na mě.
Navazování / udržování vztahů
Nevím, jestli je to jen ryze český problém, ale osobně dost zápasím s pokušením nepřistoupit na „seznamování a udržování vztahů skrze stěžování si“.
Jsou dvě zaručeně funkční témata, kterými lze v Česku zahájit „small talk“ – počasí a cokoli, na co si lze společně stěžovat.
Zrovna nedávno jsem byl svědkem rozhovoru dvou starších pánů před naším domem.
Na první pohled bylo vidět, že se rádi vidí. Se zápalem spolu konverzovali nejméně 15 minut. Náplní jejich konverzace však bylo z 90 % jen a pouze stěžování.
Na počasí, na politiku, na městskou infrastrukturu a já nevím, na co ještě.
Poté, co se rozloučili a každý se vydal svou cestou jsem zůstal o samotě. Seděl jsem na balkóně – místě, kde jsem se nedobrovolně stal pasivním účastníkem jejich rozhovoru, ponořen v myšlenkách, proč je stěžování si jedním z hlavních tmelících prvků našeho národa.
Je mi to líto. Zároveň tomu však rozumím.
Stěžování nám pomáhá odvrátit tok konverzace od nás samotných na něco vnějšího.
Díky tomu se ani jeden z účastníků konverzace nevystavuje takové zranitelnosti, jako kdyby mluvil sám o sobě anebo o věcech, které mu jsou blízké a na kterých mu opravdu záleží.
K jediné možné neshodě vlastně může dojít v objektu kritiky. I tomu se však máme tendenci vyhýbat a místo toho názory druhého odkývat a poté si brblat pod vousy jaká to byla pitomost.
Noviny
Kapitolou samu pro sebe jsou noviny.
V poslední době jsem dospěl do stavu, kdy téměř nejsem schopný číst jakékoli zpravodajské weby.
Dříve jsem měl za to, že negativní myšlení způsobují převážně „clickbatovými“ titulky, které člověka nutí otevírat články, o které by jinak vůbec neměl zájem a postupně ho zamykají do „křeččího kolečka“ neustálého aktualizování webu s vidinou nalezení něčeho zajímavého.
Skrz Covidovou krizi jsem si však uvědomil, že hlavní pes je zakopaný jinde.
Můj odpor ke zprávám pramení primárně z jejich negativismu. Moje pomyslná nádoba absorbující přísun špatných zpráv přetekla.
Abych si ověřil svoji hypotézu a zjistil, zda je to skutečně pravda anebo jsem jen slabý jedinec, provedl jsem test, ve kterém jsem si projížděl různé zpravodajské weby a snažil se nezaujatě zhodnotit jaký pocit ve mně jednotlivé články, především jejich titulky vyvolávají.
Bylo to smutné zjištění.
Většina obsahu ve mně vyvolávala emoce úzkosti, ohrožení, stresu a malomyslnosti. Negativní myšlení, naděje téměř žádná.
Jsem to já, koho opanovalo negativní myšlení?
Uvědomuji si, že to, co jsem právě napsal zrovna na naději nepřispívá. Možná negativní myšlení ještě prohlubuje.
Je proto fér položit si otázku: „Jsem to já, kdo si taky jen stěžuje? Jsem jen další z řady autorů, kteří svou tvorbu založil na kritice nějaké skutečnosti?“
Pokud bych zde skončil, tak ano.
Cílem tohoto článku však není všechno zkritizovat a jít od toho. Cílem tohoto článku je, jak již bylo zmíněno v úvodu, uvědomit si skutečnost, že vše, co na sebe necháváme působit nás formuje. Pozitivně i negativně.
Představil jsem tři oblasti, u kterých vnímám skutečně nebezpečný potenciál pro to negativně ovlivňovat naše duševní zdraví. Oblasti, které dokáží člověka měnit do negativnější verze našeho já, a to bez toho, aniž bychom si to uvědomovali.
Vše, co na sebe necháváme působit nás formuje.
- Dávejte si pozor na lidi, kterými se obklopujete.
- Dávejte si pozor na témata, kterými navazujete rozhovory a udržujete vztahy.
- Dávejte si pozor na přílišnou konzumaci negativních zpráv.
Věřím, že Boží povolání pro člověka není stěžování si a negace všeho kolem. Jestli nás Bůh k něčemu povolává, tak je to povolání k naději, i když se všechny věci kolem zdají být ztracené.
Moc bych vám přál, abyste i vy dokázali být takovými světlonoši naděje uprostřed tohoto ztrápeného světa. Věřím, že nám v tom pomůže i tato jednoduchá zásada:
Vše, co na sebe necháváme působit nás formuje.
Nevystavujte se zbytečně špatným věcem, které podporují vaše negativní myšlení.
