Osobní růst – jak na něj a vlastně proč?
Poslechněte si článek jako podcast:
Osobní růst. Také se vám po tomto sousloví dělá mírně mdlo? Ten pocit se těžko popisuje. Jako by člověka zezadu „něžně” popoháněli vidlemi.
Cítíme, že osobní růst v sobě kumuluje potenciál vytáhnout nás z brindy, zároveň se však obáváme všelijakých zklamání a nepříjemných životních pádů. Přece jsme už v minulosti zkoušeli bojovat – nefungovalo to. Přece jsme se snažili se sebou něco dělat – jako vždy to ale vyšumělo do větru. Cvičení, studium, vztah s partnerem? Ne, děkuji. Už jsme to zkusili a nic nepomohlo… Tečka.
Má vůbec cenu snažit se o něco jako osobní růst? Není lepší nechat život plynout, občas překonat nějakou tu krizi a zase se vrátit do starých „dobrých“ kolejí? Osobně zastávám názor, že ne. V tomto článku vám povím proč a také popíši, kde spatřuji hlavní kámen úrazu, co se týče osobního růst resp. nerůstu.
Okurky a osobní růst
Proč bychom se měli snažit o osobní růst? Na to vám snad ani nemusím odpovídat. Každý v sobě tak nějak cítíme, že směřovat dál, mířit výš či pochopit hlouběji je něco, k čemu jsme byli stvořeni. Nejsme okurky nakládačky. Smyslem naší existence není, abychom v dětství rostli, rozvíjeli se a pak nás někdo hodil do sklenice s octem dospěláckého světa a důkladně zakonzervoval.
Kámen úrazu osobního růstu
Žijeme ve velmi rychlé době. Během setiny sekundy jsme schopni dostat informaci z jednoho konce světa na druhý. Během vteřiny jsme si schopni vyinstagramovat miliony lidí, jejichž život se tváří úspěšněji než ten náš. Žijeme v době okamžitých uspokojení, dopaminových šoků a instantích odměn. Tento guláš v člověku vytváří dojem, že úspěch je něco, co se stane přes noc (nebo nejhůře přes několik desítek nocí). Máme tendenci hledat ono tajemné sérum, které stojí za úspěchy ostatních.
Skutečnost je ovšem mnohem nudnější, než bychom čekali. Úspěch přes noc neexistuje.
99,¯9% lidí, které obdivujeme se do současného stavu propracovávali roky i dekády. Možná znáte pravidlo 10 000 hodin, které říká, že mistrem se člověk v dané činnosti stane po odpracování této časové jednotky. To není málo – téměř rok a 52 dní čistého času.
Druhou věcí je pak naše očekávání návratnosti. Často chceme vidět okamžité výsledky naší usilovné práce, ty také obvykle v prvních dnech počátečního nadšení spatřujeme. Bohužel nás však často odradí prvotní překážky a neúspěchy – neočekávaný propad fyzické formy; ztráta motivace; investované úsilí vede k opačným výsledkům, než bychom očekávali,… A protože si neuvědomujeme, jak osobní růst funguje, hodíme flintu do žita, vyvodíme „logický“ závěr, že nemá cenu se o nic snažit a zakonzervujeme se jako nakládačky. Pakliže ale víme, že vývoj osobního růstu není lineární, ale místo toho plný vzestupů a pádů, které se časem přetaví v exponenciální růst, máme z poloviny vyhráno.
Pochopme tedy základní dvě pravidla osobního růstu:
- Osobní růst je dlouhotrvající proces (celoživotní).
- Osobní růst není lineární, je plný vzestupů a pádů. Stále však rostoucí.
Dlooouhodobý závazek
Osobní růst je dlouhodobý závazek sám k sobě. Jsou dny, kdy jsme na výši a jsou dny, kdy se cítíme na dně.
Jedná se o maraton. Vlastně ne, o ultramaraton. Je jedno, kde se na své dráze osobního růstu právě teď nacházíte. Snažit se o osobní růst má smysl v jakékoli životní fázi. Co je vlastně nejdůležitější? To, že máte kuráž nastoupit na tuto závodní dráhu a že jste odhlodlání pokračovat, i když zpomalíte nebo krátkodobě zcela zastavíte, abyste popadli dech.
Budu se snažit dělat to nejlepší, aby vás mé články v běhu povzbudily.
#nebuďokurka