Jak myslet pozitivně a ubránit se všudypřítomné negativitě

Jedna z tematických linek, které se na mém blogu občas věnuji se týká konceptu, jak myslet pozitivně. Toto téma je mi blízké, protože přirozeně tíhnu spíše k negativismu. Nechci ale být pesimistou. Chci vidět svět v jeho jasnějších barvách. Nezbývá mi tedy nic jiného než s mými negativistickými sklony vědomě pracovat.

Věřím, že i vy nechcete prožít svůj život bědováním a lamentováním, ale chcete se proaktivně chopit iniciativy a prožít těch pár tisíc týdnů v nadějnějším duchu.

V tomto kontextu bych se s vámi rád podělil o zajímavou zkušenost, která se mi před nedávnem přihodila a mohla by pro vás být pomocí při hledání způsobů, jak myslet pozitivně.

---

Tento článek si můžete poslechnout také v audio verzi na:

Spotify | Apple Podcasts | Google Podcasts

---

Příběh o tom, jak mi negativní obsah YouTube dal lekci o tom, jak myslet pozitivně

Poslední dobou se mi díky Bohu celkem daří mít kontrolu nad časem stráveným u obrazovky.

Možná jste četli mé články věnujícím se závislosti na mobilu nebo závislosti na YouTube. Mám radost, že i s odstupem několika let mohu potvrdit, že tipy, které jsem v nich sdílel opravdu fungují.

Na druhou stranu však musím přiznat, že i „trénovaný“ jedinec čas od času sklouzne do starých kolejí.

Mně se to stalo minulý týden, kdy jsem byl nucen navštívit nemocnici, kvůli malému operačnímu zákroku.

Tato poněkud stresující událost vykolejila můj zajetý denní režim a já strávil na telefonu na nemocničním lůžku více času, než je zdrávo.

Tento nemocniční syndrom jsem si poté odnesl i s sebou domů.

A zde se dostáváme k pointě příběhu.

Při mé domácí rekonvalescenci protkané digitální prokastinací jsem se jednoho dne zasekl na pár hodin u sledování YouTube.

Algoritmus fungoval spolehlivě a stále mi nabízel další a další na míru vyladěný obsah.

Možná znáte, jak tahle hra funguje – algoritmus vás pomalu, ale jistě stahuje do králičí nory nekonečné řady videí a postupně vám nabízí obsah se stále radikálnější tematikou.

U mě nejspíše rozpoznal, že na politickém spektru tíhnu spíše ke konzervativnímu proudu, a tak mi nabízel videa od stále ostřejších konzervativních radikálů.

A víte, co na tom bylo nejhorší?

Ten sešup byl tak pozvolný, že jsem si toho ani nevšiml.

V podstatě jsem s většinou vyřčených věcí souhlasil.

Když jsem se po nějakém čase rozhodl odpojit, cítil jsem se divně. Něco bylo v nepořádku.

Měl jsem pocit, že je snad všechno na světě špatně a že mílovými kroky spějeme k zániku západní civilizace.

I několik hodin po mém „YouTubovém flámu“ jsem v nitru stále cítil podrážděnost.

Mé myšlenky byly negativní a plné beznaděje.

Jak myslet pozitivně, když jste v „negativistickém háji“

Sedl jsem si tedy a přemýšlel.

Ptal jsem se sám sebe: „Proč se takto cítím?“ a přemýšlel jsem nad tím, co jsem ve viděl.

Napadla mě další otázka: „Je to, co jsem viděl opravdu pravda vystihující komplexnost reality světa, ve kterém žiji?“

A v tom mi to najednou docvaklo.

Všichni ti hlasatelé měli jeden výrazný společný rys – jejich projevy byly v podstatě dokonalou argumenty podloženou symfonií negativismu, avšak bez jakékoli přidané hodnoty ve formě naděje, která by sledujícím alespoň okrajově nastínila, co bychom mohli pro zlepšení situace udělat.

Každý z řečníků, které mi YouTube naservíroval si pouze stěžoval, jak je všechno špatně, ale nebyl schopný přijít ani s jediným pozitivním řešením. Navíc dokonale popisoval problém z jedné strany mince, druhou však už ani nezmínil.

Poznáte je po ovoci

Došlo mi, že si tito lidé budují svůj „brand“ a své byznysy na vrozené lidské touze „najít si společného nepřítele“, který je mimo okruh jejich vlivu a na kterého mohou svalit všechnu vinu světa.

Tito řečníci si vyzobali několik (často minoritních) třaskavých témat, které však lidi (včetně mě) dokáží rozpálit do běla a potom svým obsahem jen přikládají pod kotlem.

Rozdmýchávali oheň negativity a rozdělení, ale potom od požáru zbaběle utíkali bez jediného slova nastiňující řešení komplexního problému.

Nebezpečí se skrývá v tom, že my si toho z počátku často ani nevšimneme.

Máme pocit, že jsme narazili na spřízněnou duši, která rozumí našim problémům a zcela ignorujeme spoušť, která po ni zůstává.

V Bibli se píše, že to, jaký člověk doopravdy je se „pozná po ovoci.“

Pokud se tedy položíme otázku: „Jaké ovoce plodí hlasatelé, o kterých je řeč?“, pravděpodobně dojdeme k závěru, že neplodí ani shnilé červivé švestky…

Poznání, které nás učí, jak myslet pozitivně

Jednoduchá pointa, o kterou jsem se s vámi chtěl podělit je tedy následující:

Pokud nechceme propadnout do sebe živící spirály negativity, musíme umět odhalit vlky v rouše beránčím.

Pokud chceme žít pozitivní životy, myslet pozitivně, přinášet druhým naději, pokoj a radost, musíme kriticky vyhodnocovat veškerý obsah, který do sebe vpouštíme.

Test je jednoduchý – stačí si položit otázku: „Jaké to nese ovoce?”

Jaké ovoce si po shlédnutí videa, doposlouchání podcastu nebo přečtení článku odnášíte? Cítíte pokoj nebo nepokoj?

A co autor obsahu?

Vidíte v jeho životě ovoce v oblastech života jako je práce, rodina nebo osobní život?

Pokud jsou naše odpovědi spíše negativního rázu, zvažme, jestli by měl mít takový člověk právo negativně ovlivňovat naše životy.

Ano, pravda je důležitá, ale pravda bez komplexního popisu situace a bez špetky naděje je často smrtící, jak pro naše nitro, tak společnost.

Jak myslet pozitivně ve světě negativismu

Svět potřebuje naději.

Ne bláhovou naději, ale naději, která tváří v tvář kruté realitě bude druhým stále přinášet to nejlepší a nejpozitivnější.

Potřebujeme kolem nás pozitivně uvažující lidi. Potřebujeme také ty, kteří budou druhým ukazovat, jak myslet pozitivně i ve světě přehlceném negativismem.

Chápu, že pro některé cyniky mohou být moje slova směšná až pohoršující.

Naděje je však součástí mého DNA. Stala se mou druhou přirozeností. Stále tam někde je i ve dnech, kdy je zahalená mraky.

Ptáte se, jak je to možné?

Pokud k vám budu upřímný, ve skutečnosti jsem sám o sobě plný pesimismu a negativismu se kterým si neumím příliš poradit. Jen díky Kristově milosti jsem schopný z tohoto začarovaného kruhu vystoupit, podívat se na svět jinýma – pozitivníma očima a tuto naději přinášet i ostatním.

To, co pro mě udělal Kristus je v podstatě základem, na kterém stavím celé své uvažování o tom, jak myslet pozitivně.

Kristus přišel na svět, šířil lásku a učil pravdu, i když věděl, co ho to bude stát. Dobrovolně na sebe vzal hříchy světa a nechal se ukřižovat. Po třech dnech však vstal z mrtvých. Přemohl smrt a každému, kdo v něho uvěří otevřel cestu k opravdovému životu s Bohem.

Toto všechno tady popisuji ne kvůli tomu, abych vám vysvětlil princip biblického evangelia jako dobré zprávy, ale spíše pro to, abych vám lépe popsal kontext, ze kterého vyrůstá moje naděje, na kterou je také přímo navázaný mindset pozitivního myšlení a toho, jak myslet pozitivně obecně.

Doufám, že byl pro vás tento článek obohacující a nezapomeňte – poznají se po ovoci.