Jak se chovat ve vztahu: Principy pro důvěrné dlouhodobé vztahy
Lidské interakce jsou často zdrojem veliké bolesti a nepochopení. Asi každý z nás už někdy uvažoval, jaké by to bylo, kdybychom se nemuseli stýkat s tím, tím a tím člověkem. Na druhou stranu jsou vztahy zároveň místem, kde můžeme zažívat tu nejhlubší formu lásky, přijetí a podpory. Na následujících řádcích se dozvíte několik důležitých principů, které vám dají inspiraci, jak se chovat ve vztahu, aby z něj mohli profitovat obě strany. Nezáleží na tom, zda řešíte vztah intimní, rodinný nebo pracovní. Principy uvedené v tomto článku jsou obecně platné pro jakýkoli mezilidský vztah.
Vzbudil jsem ve vás zvědavost? Věřím, že ano.
Pojďme se nyní společně podívat na to, jak se chovat ve vztahu, aby byl obohacující a životodárný pro obě strany.
Nechce se vám číst? Poslechněte si tento článek v audio verzi na:
Spotify | Apple Podcasts | Google Podcasts
Od závislosti přes nezávislost až po vzájemnost
Principy, které vám představím popsal Stephen R. Covey ve své knize 7 návyků skutečně efektivních lidí, která se až s podivem věnuje lidským vztahům velmi do hloubky.
Jedná se o 4. návyk, který otevírá cestu k tzv. vzájemnosti.
Myšlenka Coveyho je následující – člověk bez jakéhokoli sebepoznání, sebekontroly a sebeřízení je člověkem závislým. Nechá se ovlivňovat lidmi kolem něj, okolnostmi, společností nebo představami druhých. Pokud to řeknu pěkně po česku – nechává sebou vláčet jako hadr ve větru.
Prvním stupněm je tedy stát se nezávislým, převzít odpovědnost za svůj život a přestat o sobě uvažovat jako o bezmocné oběti. Skutečná sebeúcta pramení z ovládnutí vlastního já, ze skutečné nezávislosti. Být nezávislým je také základ pro vytváření dobrých vztahů s jinými lidmi.
Proces nezávislosti se uskutečňuje pomocí třech návyků: Být proaktivní, Začínat s myšlenkou na konec, a To nejdůležitější dávat na první místo.
To nejpodstatnější z těchto návyků jsem pro vás shrnul v předešlých článcích, které si můžete přečíst:
Návyk 1: Buďte proaktivní
Návyk 2: Začínejte s myšlenkou na konec
Návyk 3: To nejdůležitější dávejte na první místo
Jakmile člověk dosáhne určité vnitřní nezávislosti, už není tak náchylný vůči vnějším vlivům. Je si vědomý své vlastní hodnoty a má v životě srovnané priority. To je skvělá startovní čára pro druhý stupeň – cestě k vzájemnosti.
Nyní vám představím základní princip, jak se chovat ve vztahu tak, aby se v něm všichni cítili dobře. Jedná se o princip citového konta.
Jak se chovat ve vztahu – princip citového konta
Princip citového konta spočívá v myšlence, že vztahy se zakládají na vzájemném důvěře, respektu a také že pro udržení zdravých, fungujících a dlouhotrvajících vztahů je důležité dávat pravidelné vklady na konto toho druhého.
V podstatě se jedná o obdobu bankovního konta.
Tyto pozitivní vklady na konto druhého mohou být vyjádřeny různými způsoby, například komplimentem, pozorností, dodržováním slibů, pomocí, upřímnou omluvou, empatií nebo prostým nasloucháním.
Pro udržení zdravých vztahů je důležité vyvarovat se výběrů z konta, jako jsou lži, nerespektování, podvody, neplnění slibů, ignorování, neoprávněná kritika, pomlouvání nebo závist. Tyto výběry mohou vést k dluhu na citovém kontě druhého a vztah díky němu dlouhodobě trpí až může být nenávratně porušen.
Často se jedná spíše o dlouhodobý proces. Je důležité proaktivně přemýšlet, jak se chovat ve vztahu, abychom pouze nečerpali z konta druhého, ale stejně tak na něj i přispívali.
Zkuste si nyní schválně představit někoho vašeho blízkého – partnera, kolegu, rodiče, …
Zamyslete se nad tím, jaký je pravděpodobně stav jeho / jejího citového konta vůči vám? Je v plusu nebo mínusu?
Pokud je v mínusu, je něco, co byste teď mohli udělat, abyste jeho / její konto dostali do plusu?
Jak se chovat ve vztahu – paradigmata součinnosti
Probrali jsme citové konto, teď vám představím další důležitou věc, která vám ukáže, jak se efektivně chovat ve vztahu – paradigmata součinnosti.
Co jsou to paradigmata součinnosti?
Paradigma je způsob myšlení, který ovlivňuje náš pohled na svět – to, jak ho chápeme a jak se v něm chováme. Jedná se o soubor předpokladů a hodnot, jakými vnímáme a interpretujeme skutečnost kolem nás.
Paradigma součinnosti je pak způsob myšlení na základě, kterého přistupujeme ke vztahům. Paradigma součinnosti nám poskytuje myšlenkový rámec, dle kterého vyhodnocujeme, jak se chovat ve vztahu, jak spolupracovat, jak komunikovat nebo jak v rámci mezilidských interakcí dosáhnout svých cílů.
Existuje 6 základních paradigmat součinnosti:
Výhra – výhra
Paradigma Výhra – výhra se zaměřuje na hledání řešení, které je prospěšné pro všechny zúčastněné strany.
Příklad: Kamarádi se rozhodnou jít spolu na výlet a společně plánují trasu a aktivity, které budou bavit oba.
Výhra – prohra
Paradigma Výhra – prohra se snaží dosáhnout vlastního cíle za cenu porážky druhé strany.
Příklad: Ředitel vynutí na svých podřízených tvrdé pracovní tempo bez ohledu na to, jaký to bude mít dopad na jejich zdraví a osobní život.
Prohra – výhra
Paradigma Prohra – výhra znamená, že jedna strana ustoupí (a tratí), aby umožnila druhé straně dosáhnout cíle.
Příklad: Partner se rozhodne vzdát se svých přání, aby udělal radost svému protějšku, například tím, že se rozhodne jet na společný výlet místo toho, aby se věnoval svým koníčkům.
Prohra – prohra
Paradigma Prohra – prohra se vyznačuje nedostatkem spolupráce a respektu mezi stranami, což vede ke ztrátě pro obě strany.
Příklad: Dva spolubydlící se rozhodnou přestat spolu bydlet na lukrativním místu v centru města, protože nemohou najít společné řešení svých neshod.
Výhra
Paradigma Výhra se soustředí na dosažení svých cílů bez ohledu na to, jak dopadnou ostatní.
Příklad: Zaměstnanec použije všechny dostupné prostředky k povýšení včetně pomoci ostatních. To, zda i oni dosáhnout povýšení je mu jedno.
Výhra – výhra nebo žádná dohoda
Paradigma Výhra – výhra nebo žádná dohoda se snaží najít řešení, které je prospěšné pro všechny strany, ale pokud takové řešení není možné, preferuje dohodnout se na tom, že se nedohodneme a hledat jiné alternativy.
Příklad: Manažeři se rozhodnou spolupracovat na novém projektu, ale nedaří se jim najít přijatelné řešení pro obě strany. Dohodnou se tedy, že jednání odloží na později a mezitím důkladně promyslí, jak projekt uzpůsobit, aby umožnil oběma týmům vyniknout a společně dosáhnout cíle.
Který přístup definující, jak se chovat ve vztahu je nejlepší?
Možná jsem vám předchozími příklady trochu zamotal hlavu a ptáte se: „Jaké paradigma je tedy nejlepší?“
Odpověď je šarlatánská – záleží na situaci.
Pokud spolu zápasí dva týmy, je jasné, že jeden prohraje a druhý vyhraje. Pokud vám záleží na udržení vztahu s partnerem, uděláte občas i nějaký ten ústupek, aby byl partner spokojený. Pokud bude ohrožen život vašeho dítěte, uděláte všechno proto, abyste ho zachránili a je vám celkem jedno, jak to budou vnímat ostatní.
Nejlepší volba je ta, která je v souladu s konkrétními okolnostmi, avšak ve většině situacích, do kterých se v životě dostáváme, jsou charakteristické vztahy vzájemnosti.
Vztahy vzájemnosti
Vztahy vzájemnosti jsou založeny na tom, že se lidé snaží spolupracovat a interagovat s ostatními takovým způsobem, aby všichni získali co největší prospěch a aby byly uspokojeny potřeby všech zúčastněných stran.
Vztahy vzájemnosti se mohou vyskytovat v různých oblastech, jako jsou rodinné vztahy, pracovní vztahy, přátelství atd.
Pro vztahy vzájemnosti je jediným efektivním řešením paradigma Výhra – výhra (nebo žádná dohoda).
Pojďme se tedy blížeji podívat na to, jak se chovat ve vztahu, abychom v něm uplatňovali paradigma Výhra – výhra (nebo žádná dohoda).
Výhra – výhra (nebo žádná dohoda) jako nejlepší přístup, jak se chovat ve vztahu vzájemnosti
Jakákoli jiná dohoda než výhra – výhra (nebo žádná dohoda) není v prostředí vztahů vzájemnosti dobrou dohodou. Může sice být krátkodobě pro všechny zúčastněné přijatelná, avšak z dlouhodobé perspektivy negativně ovlivní vzájemné vztahy.
Výsledkem dohody výhra – výhra je řešení, které respektují obě strany, jsou s ním spokojené a odhodlané realizovat.
Výhra – výhra (nebo žádná dohoda) zblízka
Přístup výhra – výhra chápe život jako místo určené ke spolupráci, ne jako gladiátorskou arénu, která zná jen vítěze a poražené. Odmítá dichotomické uvažování typu vítěz / poražený nebo silný / slabý. Neuvažuje tak, že úspěch jednoho člověka automaticky znamená neúspěch druhého.
Přístup výhra – výhra nebo žádná dohoda je potom zralou nadstavbou paradigmatu výhra – výhra. Říká: „Chci abychom z toho měli užitek oba, jiné řešení pro mě nepřichází v úvahu. Chci uspět a chci, abys uspěl i ty. Nechci svého cíle dosáhnout za každou cenu, protože vím, že když nebudeš spokojen, našemu vztahu to dlouhodobě jenom uškodí a zcela určitě to vyvolá problémy. Pokusme se najít řešení výhra – výhra a slibme si, že pokud se nám to nepodaří, žádnou dohodu neuzavřeme. Možná, že řešení najdeme někdy jindy.“
Osobní výzva s přístupem výhra – výhra
Abych vám řekl pravdu, osobně mám s přístupem výhra – výhra (žádná dohoda) velké obtíže. Moje mysl je navyklá soutěžit a porážet soupeře, ne spolupracovat.
Přemýšlel jsem nad tím, čím by to mohlo být a pokud opomenu to, že mám pravděpodobně jako prvorozený sourozenec jisté vrozené předpoklady k soutěživosti, vidím příčinu ve škole a sportu, které mě v období dospívání zásadně formovaly.
Školský systém v žácích podporuje individualismus a soupeření. Spolupráce mezi spolužáky je nejčastěji brána jako forma podvádění. Sport potom zná pouze vítěze a poražené. Vítěz bere vše… Měl jsem to štěstí, že mým hlavním sportem bylo veslování, které v rámci posádek implicitně podporovalo týmovou spolupráci. I přes to všechno byl však celkový systém nastavený individualisticky a podporoval rivalitu mezi závodníky. Odolat tomuto tlaku a zachovat týmového ducha v období výběru do reprezentačních sestav šlo jen s největšími obtížemi.
Co s tím?
Možná máte podobné zkušenosti. Každopádně realitou je, že se v životě potřebujeme naučit myslet způsobem výhra – výhra.
Soupeření s partnerem, kolegou nebo přítelem přináší jen dlouhodobou destrukci vztahu.
Jak se taky efektivně chovat ve vztahu a odhodit staré vzorce myšlení?
Na následujících řádcích vám v krátkosti popíšu, jak nastavit svou mysl pro paradigma výhra – výhra, abyste plody spolupráce mohli sklízet i vy.
Předpoklady pro uvažování výhra – výhra
Uvažování výhra – výhra (nebo žádná dohoda) je návyk, který je potřebný k efektivní mezilidské komunikaci a také pro vedení lidí. Vzbuzuje v člověku životodárnou představivost, která podporuje vznik oboustranně prospěšných řešení.
Jednat podle tohoto paradigmatu vyžaduje značnou odvahu a také ohled na druhé. Přístup výhra – výhra je však základem úspěchu téměř ve všech interakcích, do kterých vstupujeme.
Pojďme se podívat jaké předpoklady jsou nutné, abychom dokázali myšlení výhra – výhra ve svých životech prakticky realizovat:
Integrita
Jedná se o dimenzi, která zahrnuje základní etické principy jako například čestnost, pravdivost a férovost. Je to též vědomí vlastní hodnoty. V rámci paradigmatu výhra – výhra je nutné mít osobní integritu a dodržovat svá slova, což přispívá ke vzájemnému respektu a důvěře mezi lidmi.
Zralost
Tato dimenze zahrnuje schopnost lidí přijmout zodpovědnost za své jednání a rozhodování, a to i v případě neúspěchu. Zralost je rovnováha mezi odvahou prosazovat to, o čem jsem přesvědčen, a ohledem na druhé.
Mentalita hojnosti
Tato dimenze se zaměřuje na to, že není nutné, aby jeden z účastníků prohrál, aby druhý mohl vyhrát. Místo toho mohou všichni získat, pokud se zaměří na spolupráci. Nikdo nemusí přijít zkrátka, na všechny se dostane.
Důvěrný vztah
Tato dimenze se soustředí na budování důvěry mezi lidmi, což je zásadní ingredience pro úspěch vztahu založeného na paradigmatu výhra – výhra. Důvěra umožňuje otevřenou komunikaci, spolupráci, a to i v těžkých časech.
Jasná dohoda
Tato dimenze zahrnuje nutnost jasné a srozumitelné dohody mezi účastníky, která stanoví podmínky spolupráce a výsledky, které se mají dosáhnout. V rámci paradigmatu výhra – výhra je důležité, aby všechny strany měly jasnou představu o svých rolích a zodpovědnostech a aby byla dohoda respektována a dodržována.
Správně nastavené systémy
Tato dimenze zahrnuje zajištění vhodných prostředků a nástrojů pro podporu vztahu založeného na paradigmatu výhra – výhra. Správně nastavené systémy umožňují efektivní a účinnou spolupráci a snižují rizika konfliktů.
Závěrem – jak se efektivně chovat ve vztahu
Jak se chovat ve vztahu, aby byl zdravý, fungující a přinášel vám radost?
Doufám, že jste některé užitečné odpovědi nalezli v tomto článku.
Změna začíná v nás.
Uvažování výhra – výhra není technika, kterou když budeme mechanicky provádět, automaticky se dostaví výsledky.
Naopak. Je to paradigma lidských interakcí. Vyplývá z našeho charakteru, který musí oplývat dostatečnou integritou, zralostí a mentalitou hojnosti. Daří se mu ve vztazích naplněných vzájemnou důvěrou. Projevem přístupu výhra – výhra jsou jasně vymezené dohody, které určují očekávání a výsledky. Daří se mu ve správně nastavených systémech respektovanými oběma stranami.
První akční krok
Prvním akčním krokem, jak se chovat v našich vztazích podle principu výhra – výhra je uvědomit si, jaká paradigmata obvykle používáme a poté se pokusit zaměřit na to, jakým způsobem můžeme začít naše vztahy proměňovat pomocí myšlenkového nastavení výhra – výhra.
Znalosti už máme. Teď už je to na mně, na vás.
Přeji vám v tom mnoho moudrosti a vytrvalost!