Ondřej Šams

Umění nicnedělání – superschopnost 21. století

Nicnedělání? Co to je za nesmysl Ondro. Vždycky přece něco děláme. Já třeba teď dělám… Zadržte prosím. Ještě, než myšlenku odsoudíte a článek zavřete, dejte mi prosím minutku na vysvětlení. Ano, realita je vskutku taková, že je teoreticky i prakticky nemožné nic nedělat. To bychom na místě zemřeli. Pointa mého zamyšlení však vězí v mírně nadneseném významu nicnedělání. Nevím, jak jste na tom vy, ale pro mě je velmi, velmi těžké vypnout, vše odložit a jen být. Být – nic nedělat, nic neprodukovat, nic nekonzumovat – zkrátka jen existovat. Nic víc a nic méně.

Pokud je vám toto povědomé a sami se vnímáte jako jedinci nepříliš schopní odpojit se od okolního dění, pak by vám mohl tento článek poskytnout zajímavý vhled do umění nicnedělání. Na následujících řádcích vám vysvětlím, jak nicnedělání může obohatit váš život, posunout vaši práci na novou úroveň a také představím několik praktických cvičení, na kterých si nicnedělání můžete natrénovat. Pojďme tedy rovnou na to.

Nicnedělání jako výzva 21. století

Ještě, než se pustím do vysvětlování a praktických věcí, dovolte mi prosím říci, proč tento článek vlastně píšu. Osobně vnímám umění nicnedělání jako extrémně obtížnou disciplínu současnosti. Naše hlavy jsou pod neustálou palbou nových a nových informací – internet, billboardy, reklamy v metru, zprávy, smarphony, smartTV, smartpračky, …

Pořád se něco dožaduje naší pozornosti a je tak těžké tomu odolat. Proč? Protože jsme přirozeně naprogramovaní k tomu, že když o nás někdo anebo něco projeví zájem (i když často umělý), dělá to našemu egu dobře, a proto nezřídka svou pozornost dožadujícímu se médiu věnujeme. Již jsem se na blogu několikrát rozepisoval o současné výzvě soustředění a koncentrace. Když teď nad tím ale přemýšlím, výzva nicnedělání je ještě o řád jinde.

nicnedělání

Možnost dělat všechno a její komplexita

Jedním z výdobytků dnešní doby je možnost dělat všechno. Každou sekundu se kolem nás vynořuje nepřeberné množství příležitostí. Je to skvělá věc, která však s sebou přináší i výzvy. Poté, co si projdeme počáteční rozhodovací paralýzou a konečně se do něčeho pustíme, otevře se před námi vesmír dalších a dalších možností.

Jakmile vstoupíme do nějaké problematiky, zjistíme, že je mnohem komplexnější, než se nám původně zdálo. Tak např. já jsem nadšenec do výběrové kávy a čím více zabředávám do jejího studia, tím širší a hlubší možnosti její přípravy odkrývám.

Každý z nás tedy investujeme energii do určité množiny činností, které jsou už ze své podstaty velmi komplexní a do toho zároveň zvenčí čelíme nekonečnému (a často nechtěnému) přívalu informací dožadující se naší pozornosti. Neustále máme co dělat, co číst, koho poslouchat, co hrát, s kým diskutovat, … Z tohoto mixu se zrodil zajímavý fenomén – strach z nudy a strach ze samoty, nad kterými se vznáší strach z nicnedělání.

Strach z nudy, samoty a nicnedělání

Někde jsem slyšel, že od vynálezu iPhonu se již lidé, nikdy nemuseli nudit. Něco na tom bude. Nevím, jak vy, ale já mám tendenci při každém náznaku nudy vytáhnout telefon z kapsy a snažit se něčím zabavit. Zároveň je pro mě také těžké být jen sám se sebou. Pociťuji úzkost, mám tendenci hledat něco, čím bych se zabavil, neustále přemýšlím, komu bych napsal nebo zavolal. Ale víte co? Nuda a samota jsou pro naše zdraví i produktivitu velmi důležité.

Výhody nicnedělání

Z vlastní zkušenosti vím, že nicnedělání podpořené nudou a samotou přináší nečekaná pozitiva:

Odstup

Odstup je někdy to jediné, co pro vyřešení našich problémů potřebujeme. Vyhrabat se z věcí, do kterých jsme ponořeni a vystoupit z naší bubliny naplněné předpojatými názory dokáže vyjasnit mysl a nabídnout nová neotřelá řešení.

Nová perspektiva

V knížce Modlitební kruhy od M. Battersona jsem četl o zajímavé rovnici:

změna místa + změna tempa = změna perspektivy

Nicnedělání, nuda a samota vás už ze své přirozenosti nutí změnit zaběhnuté vzorce chování. Tempo určitě změníte, místo možná ne, ale už to, že stejné místo, obvykle plné rušných podnětů, zůstane tiché a prázdné, dané místo v podstatě mění. Konečně změna perspektivy je pro nás velmi žádoucí substancí. Někdy se plácáme v problémech tak důkladně, že i přes pár stromů přehlédneme celý les. Změňte místo, upravte tempo a získáte novou perspektivu. Ta vám pomůže pohnout se.

Přihlaste se k odběru novinek:

Pečlivě rozmyšlený obsah. Žádný spam.
Odběrem souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Nová energie

Ač se nicnedělání může v dané chvíli zdát nepříjemné, konečným důsledkem je doplnění zdrojů vaší energie. Jsem přesvědčený, že bez pravidelného nicnedělání nejsme schopni dlouhodobě přinášet kreativní a kvalitní výstupy.

Nicnedělání prakticky

Už jsme si řekli, proč se nicneděláním zabývat a také jaké výhody nám přináší. Nyní vám popíšu 3 způsoby záměrného „nicnedělání“, které aplikuji sám na sobě a které mi pomáhají získávat benefity zmíněné výše. Jedná se o:

  1. Den odpočinku – Šabat
  2. Specifickou formu „meditace“
  3. Život bez mobilu

1. Den odpočinku

Den odpočinku (Šabat) jsem do svého života zavedl poměrně nedávno. Vždycky jsem si myslel, že Šabat není potřeba a že by mě takový den jen omezoval. Bůh však věděl, co dělá, když jej ustanovil:

„Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil.“ – Bible, Genesis 2:2-3

Naše těla i duše jsou zkrátka bytostně přednastaveny pro den odpočinku. Není dobré ani zdravé jet nonstop.

Osobně jsem si za den odpočinku zvolil sobotu, protože je to den, ve kterém jsem schopný si skutečně odpočinout. Jsem povahou introvert a interakce s lidmi mi často bere energii, sobota je tedy z mého pohledu nejlepším výběrem, jelikož je to den, ve kterém nemám žádné pracovní schůzky ani nechodím na jiná pravidelná setkání.

V tento den mám jedno hlavní pravidlo, které se mi ne vždy podaří dodržet (ale snažím se): nic nevytvářet, nic neprodukovat. Zároveň si na sobotu nic neplánuji a nechávám den plynout – chvíli nic nedělám a jen tak se nudím (to bývají nepříjemné chvíle, ale vím, že je potřebuji), chvíli si čtu, chvíli poslouchám nějaký podcast, chvíli se modlím, chvíli si jen tak přemýšlím, chvíli si vyjdu na procházku se ženou, … Poslední důležitá věc mého Šabatu je snaha být co nejvíce offline – tedy minimalizovat proud informací, který se na mě valí.

Den odpočinku je skvělý. Dává odpočinout mé hlavě, tělu a zásobí mě neskutečnou energií a inspirací do následující týdne. Určitě doporučuji vyzkoušet.

2. Meditace

Pod meditací si dnes každý představuje jogínské polohy, specifické formy dýchání a nevím, co ještě. Já pod pojmem meditace myslím jedinou věc, a to sednout si o samotě, zavřít oči a prostě být. Někdy nemyslím na nic a jindy zase myslím na všechno, jelikož naše mysl funguje jako jakási e-mailová schránka, kam jsou nám doručovány všechny možné nedořešené věci.

Naslouchám tichu, naslouchám zvukům okolí, dýchám, přemýšlím, hledám řešení problémů, které mě napadly a modlím se. To vše sám, v tichu a kompletně offline.

Taková forma meditace mi dodává vnitřní klid, pomáhá získat odstup, novou perspektivu a obnovuje mě pro nové výzvy života.

3. Život bez mobilu

Poslední tip, který bych s vámi rád sdílel jsem si nazval „život bez mobilu“. Asi znáte můj postoj vůči technologiím, jestli ne, přečtěte si články v rubrice technologie na mém blogu. Termín „život bez mobilu“ charakterizuje můj postoj a moji snahu dělat a zažívat co nejvíce věcí v mém životě bez mobilu.

Zjistil jsem, že mi mobil často krade realitu. Co tím myslím? Nejlepší to bude uvést na příkladu. Představte si, že jste na koncertě své oblíbené kapely a místo toho, abyste si užívali přítomného okamžiku plného skvělé hudby vše natáčíte. Neříkám, že je to špatně, ale z mého subjektivního pohledu mi přijde, že po koncertu sice máte uloženou vzpomínku v telefonu, ale jaksi jste přišli o skutečný osobní prožitek. Je tedy na vás, abyste si rozhodli, co je pro vás důležitější. Pro mě je často důležitější pocit, který nosím v nitru než MP4 soubor.

Závěrem o nicnedělání

Nicnedělání je disciplína a jako každá jiná se musí trénovat. Není jednoduché se dobrovolně nudit a zároveň není snadné být nějaký čas o samotě. Díky umění nicnedělání však získáváme odstup, novou perspektivu a také vnitřně obnovujeme naši energii. Z mého úhlu pohledu stojí za tyto věci bojovat. Trénovat můžete začít už dnes. Vyzkoušejte den odpočinku, meditaci, život bez mobilu anebo cokoli jiného vás napadne. Držím palce!