Vnější vs. vnitřní motivace: Jaký je rozdíl?
Vysoké pracovní nasazení a hektický životní styl se stávají normou. Snažíme se stíhat deadliny, plnit úkoly, zkrátka odvádět kvalitní práci. Ruku v ruce s tímto přístupem však přichází riziko vyhoření a ztráty motivace. Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím, že nedostatek vnitřní motivace není jen můj problém. Unavené a smutné oči bez špetky života pozoruji téměř na každém rohu.
I proto jsem se rozhodl napsat tento článek, ve kterém se hlouběji podívám na to jaký je rozdíl mezi vnější a vnitřní motivací, jak souvisí motivace s osobní vizí a také jak se motivovat zdravě, dlouhodobě a udržitelně.
Pokud se tedy cítíte demotivováni a hledáte nové způsoby, jak se motivovat, jste na správném místě.
Pojďme rovnou na to.
Tento článek si můžete poslechnout také v audio verzi na:
Spotify | Apple Podcasts | Google Podcasts
Co je motivace
Motivaci můžeme v podstatě definovat jako radost/touhu/nadšení pustit se činorodě do nějaké aktivity a to zpravidla s vidinou něčeho dobrého a krásného v přítomnosti a budoucnosti.
Osobní vize
Nalézt motivaci je podstatně jednodušší, když víme proč děláme to, co děláme.
Jinými slovy – když žijeme život naplněný smyslem nebo posláním.
K tomu nám může pomoci sepsání osobní vize. Vize funguje jako jakýsi magnet budoucnosti přitahující naše přítomné chování.
Díky osobní vizi můžeme svou energii investovat do něčeho, v čem vidíme opravdový smysl a povolání.
Tyto činnosti nás zpětně nabíjejí jakousi skrytou vnitřní energií, měnící se v motivaci do další práce. Vedlejším a neméně důležitým produktem je také naše vnitřní spokojenost.
Každý z nás máme rozdílné talenty, touhy a prostředky k tomu dělat něco smysluplného. Byli jsme stvořeni s určitými specifickými obdarováními a máme svobodu se rozhodnut, zda je využijeme k dobrým věcem, nevyužijeme či zneužijeme k těm špatným.
Jak vytvořit osobní vizi?
Nejvíce přímočarou cestou k vytvoření osobní vize je pravděpodobně uvědomění si omezeného času, který zde na světě máme.
Každá vteřina je neopakovatelným okamžikem.
Při přemýšlení o naší dočasnosti musíme dříve či později řešit otázku naší smrtelnosti.
Tváří tvář smrti začíná vypadat strach z neúspěchu, posměchu či selhání nicotně. Právě v tomto stavu je mnohem jednodušší oddělit zrno od plev a pojmenovat věci pravými jmény.
Naše kultura udělala ze smrti tabu. Vědomí smrti je však výborným odrazovým můstkem pro plnohodnotný život.
Zamyslete se nad tím, co je pro vás skutečně důležité a definujte si osobní vizi.
Druhy motivace – Vnější & vnitřní motivace: Jaký je rozdíl?
Existují různé cesty k cíli. To platí i u motivace.
Je možné motivovat se způsoby, které nás budou ničit, ubíjet a trýznit. Na druhé straně však existují alternativní přístupy k motivaci – zdravější a dlouhodobě udržitelné.
Nyní vám představím 3 metody¹, jak se motivovat a to v pořadí od nejhorší a nejméně zdravé varianty k té nejlepší:
1. Vnější motivace
Motivaci vnější každý znáte. Je to metoda cukru a biče.
Pokud uděláš toto, bude odměna. Pokud ne, bude trest.
Jedná se o pravěkou metodu reflektující motivy pána a jeho otroka. Bohužel se s ní setkáváme dodnes. Její aplikaci můžeme vidět ve sféře školství, byznysu i sportu.
Při této metodě je na nás vyvíjen tlak, abychom provedli úkon, ke kterému nemáme vztah. Děláme něco, v čem nevidíme smysl. Je to tedy metoda založená na strachu z možného potrestání.
Bohužel se mnoho lidí takto motivovat (dobrovolně či nedobrovolně) stále nechává nebo dokonce sami tuto metodu aplikují.
Výsledkem je:
- nespokojenost
- špatná schopnost učit se novým věcem
- negativita nakažlivá pro okolí
- zhoršení výkonu
2. Vnitřní motivace cíli
Pokud se rozhodnete aplikovat vnitřní motivaci cíli, budete sice velmi efektivní, ale také vnitřně vyprahlí a nespokojení.
Proč?
Protože při této metodě jsou našimi motivačními stimuly vytyčené cíle.
Na stanovení cílů není samozřejmě nic špatného, problém nastává tehdy, když se naší jedinou radostí stane okamžik při dosažení cíle. Dosažení cíle má pak za následek aktivování stejných center v mozku jako po požití kokainu.
Takový cílový závislák prožívá obdobně jako feťák po své dávce nával radosti. Tento nával má však jen dočasný charakter. Ohlíží se proto rychle po dalším cíli, aby mohl znovu pocítit příval pozitivních emocí.
Výsledkem je:
- vysoká výkonnost vykoupená po většinu času pocitem nenaplnění
- závislost na emoci – krátkodobé radosti
- člověk úspěšný, ale nešťastný
3. Vnitřní motivace cestou
Tato metoda vnitřní motivace je založena na již zmíněné osobní vizi, která člověku poskytuje mapu s cestou, kudy se v životě ubírat.
Víme, co dělat a vidíme v tom hluboký smysl.
Při putování životem narážíme na různé milníky, ty se však od cílů liší tím, že nejsou vysněným stavem, ke kterému směřujeme.
Milníky slouží hlavně pro lepší orientaci. Získáváme díky nim zpětnou vazbu, zda jdeme správným směrem.
Fundamentálním rozdílem tohoto přístupu oproti předchozím je stabilita a spokojenost, kterou do života přináší.
Víme proč děláme to, co děláme a z toho pramení i kýžená motivace zvednout zadek a jít něco dělat.
Výsledkem je:
- spokojenost v přítomnosti
- flow
- kreativita
- vysoká produktivita
- rychlejší schopnost učení
- mistrovství v daném oboru
Závěrem
Teď už je to na vás.
Půjdete s proudem a budete motivovat sebe či své podřízené motivací vnější? Nebo si zvolíte úzkou a těžší cestu motivace vnitřní?
Ano, najít vnitřní motivaci je složitější. Chce to trpělivost, empatii a víru, když nevidíte výsledky ihned.
V dlouhodobém měřítku však sklidíte ovoce vnitřní motivace, o kterém se vám nyní ani nezdá.
Závěrem vám tedy přeji, abyste i vy mohli nalézt zdroj vaší vnitřní motivace, který vám bude dávat pocit smyslu a naplnění, ať už děláte cokoli.
POZNÁMKY
- Takto druhy motivace dělí Petr Ludwig ve své knize Konec prokrastinace (dostupné na Melvil.cz).
